Václav Kuchynka se narodil 13. září 1925 v malé vesničce Český Závidov u východní hranice tehdy polské západní Volyně. Rodiče Václav a Xénie, roz. Tintěrová, hospodařili na vlastním třináctihektarovém hospodářství. Otec byl starostou obce, působil u hasičů i v České matici školské. Václav Kuchynka ml. se vyučil v oboru elektro-rádio, což později ovlivnilo i jeho zařazení ke spojařům 1. čs. armádního sboru.
V roce 1939 za sovětské okupace se tak jako ostatní soukromí hospodáři museli podvolit kolektivizaci zemědělství. Množství rodin ze Závidova se Sověti chystali deportovat na Sibiř, zachránil je paradoxně příchod nacistů. Za nacistické okupace (1941-1944) se Václav Kuchynka stal svědkem hromadného vraždění Židů z nedalekého Ostrohu i řádění ukrajinských band, zejména skupiny svého bývalého spolužáka Petra Prichoďka. V téže době se aktivně podílel na činnosti závidovské odnože odbojové organizace volyňských Čechů Blaník.
Po vstupu do 1. čs. armádního sboru na jaře 1944 prodělal výcvik v Jefremově u Moskvy, kde se nakazil malárií. Dramatický „křest ohněm“ prožil u karpatských vesnic Machnowka-Wrocanka. Tam se v bezvýchodné situaci ukryl v bahně pod polní dřevěnou lávku, kterou následně přejel německý tank. Přes zborcení lávky pod vahou tanku jako zázrakem vyvázl s lehkými zraněními. Václav Kuchynka prodělal celé karpatsko-dukelské tažení i následné osvobozování Československa.
Václav Kuchynka obdržel řadu vysokých vojenských vyznamenání. Po válce se usadil v obci Polepy na Litoměřicku v usedlosti po odsouvaných Němcích. Až do nucené kolektivizace pracoval na vlastním hospodářství, poté v místním JZD. Od roku 1989 působil aktivně v čele ČsOL a ČSBS litoměřického okresu.
Další informace zde.
